Novela zákona vypustila z předmětu daně vozidla neregistrovaná v České republice a vozidla zařazená v obchodním majetku pro výkon podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pokud nebyla k podnikání nebo v přímé souvislosti s podnikáním používána.

V předchozím článku na toto téma bylo uvedeno, že další změny zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční (dále “ZDSIL”) nabudou účinnosti s přistoupením ČR k Evropské unii. O jaké změny tedy jde?

Významnou změnou jsou změny ustanovení § 2 odst. 1 ZDSIL, kterým se stanoví předmět daně, tj. která vozidla a za jakých podmínek jsou zdaňována daní silniční. Toto ustanovení nově zní takto:

"Předmětem daně silniční (dále jen “daň”) jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen “vozidla”) registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti (dále jen “podnikání”) nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s celkovou hmotností alespoň 12 tun určená výlučně k přepravě nákladů, registrovaná v České republice.”

Narozdíl od dosavadního stavu jsou tak předmětem daně již jen silniční vozidla registrovaná a provozovaná v ČR. Vozidla registrovaná v zahraničí (neregistrovaná v tuzemsku) již předmětem daně nejsou, a to ani v případě, že jsou k podnikání používána na území ČR. (Poznámka: Tím není dotčena povinnost postupovat podle § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.)

Protože v novém znění ustanovení § 2 odst. 1 ZDSIL již není uveden pojem “vozidlo určené k podnikání” ani odkaz na § 6 obchodního zákoníku, je další významnou změnou to, že předmětem daně se stává silniční vozidlo registrované v ČR až jeho skutečným použitím k “podnikání” v ČR. To znamená, že silniční vozidlo již automaticky není (jak tomu bylo zpravidla dosud) předmětem daně silniční, zjednodušeně řečeno, od okamžiku jeho zahrnutí vlastníkem do majetku (a uvedením do užívání) do okamžiku vyřazení vozidla z majetku.

Od roku 2004 tak již existuje přetržitost daňové povinnosti i u vozidel, která jsou zahrnuta v majetku právnických i fyzických osob. I takovéto vozidlo může tedy např. být (podle způsobu použití) předmětem daně v jednom kalendářním měsíci, v následujícím ne, a v dalším opět ano. O to složitější však bude dokazování u daňových kontrol a jak je jistě známo, důkazní povinnost je na straně daňového subjektu. Správce daně bude nepochybně požadovat předložení správně a úplně vedené evidence provozu vozidla.

V případě vozidel s celkovou hmotností alespoň 12 tun registrovaných v ČR a určených výlučně k přepravě nákladů nedošlo k žádné změně a tato vozidla jsou i nadále předmětem daně bez ohledu na to, zda jsou či nejsou používána k podnikání. Podle § 17 ZDSIL však Ministerstvo financí ČR může na žádost poplatníka, za účelem odstraněním tvrdosti tohoto zákona, daň snížit.

Protože podle § 2 ZDSIL již nejsou předmětem daně vozidla registrovaná v zahraničí, došlo také ke zrušení § 7 ZDSIL, podle kterého byla dosud vybírána daň silniční na hraničních přechodech.

Ministerstvo financí ČR vydalo pokyn D-261 ze dne 5. 4. 2004 (viz cds.mfcr.cz/zakony/D_261.html), kterým byla prominuta daň silniční a zálohy na tuto daň za období od 1. 1. 2004 do 30. 4. 2004 za vozidla registrovaná v zahraničí provozovaná na území ČR osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR, osobami, které se zde obvykle zdržují nebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území ČR stálou provozovnu nebo jinou organizační složku a také silniční daň zaplacenou v uvedeném období na hraničních přechodech.